Základní orientace ve světě práce

Aby byl dospívající člověk schopen uskutečnit zodpovědnou volbu povolání, musí posoudit nejen své osobní předpoklady pro výkon zvoleného povolání, ale také poznat trh práce a jednotlivá povolání. Obě oblasti je nutné mezi sebou pečlivě porovnávat a hledat, kde jsou ve vzájemném souladu. Ve 4. kapitole jsme se zabývali atributy na straně člověka, nyní pozornost zaměříme na základní orientaci ve světě práce a atributy povolání.

Definice pojmů

Svět práce Hřebíček (2001) charakterizuje jako ekonomicky, sociálně a historicky strukturovaný a podmíněný prostor pro lidskou cílenou, hodnoty přinášející pracovní činnost. Je tvořen mnohými dílčími okolnostmi, které velmi vážně podmiňují a modifikují způsoby, jimiž jednotlivci vstupují do pracovních činností a v jejichž duchu také tyto činnost vykonávají. Za nejzávažnější komponenty zde musíme považovat: charakter práce a výrobní techniky, nabídku pracovních příležitostí, organizaci trhu práce, charakter profesních vzdělávacích systémů, demografickou situaci, rovnost či nerovnost příležitostí pro realizování pracovních kariér atd.

Práce ve svých konkrétních podobách a projevech zasahuje do různých oblastí života a věd, které jí věnují svoji pozornost. Jak říká Koščo (1971, s. 34–37) na práci můžeme pohlížet z různých hledisek: antropogenetického a historického, ekonomického, z hlediska fyziky (mechaniky), biologicko-fyziologického, sociologického, psychologického a dalších. Např. z ekonomického hlediska je prací chápána účelná lidské činnost, ve které člověk pro uspokojování svých materiálních, sociálních a duchovních potřeb a potřeb jiných lidí dokáže vytvářet a měnit předměty, podmínky života nebo jiné hodnoty. Sociologický pohled prací rozumí skupinovou instituci, určitý systém dělby pracovních aktivit, do kterých se člověk dobrovolně nebo z donucení začleňuje. Psychologické definice práce hovoří, že v ní jde o specifické formy zřetězených a motivovaných činností, konání, které ovlivňuje určitý cíl, bezprostřední nebo perspektivní společensko-ekonomické, kulturně-poznávací a etické cíle.

Povolání představuje soubor schopností, dovedností, vědomostí a osobnostních rysů, potřebných k vykonávání určitého okruhu prací, který získává člověk odbornou přípravou a praxí. Umožňuje jednotlivci získat lepší profesní postavení a společenskou pozici. Podle Havlové (1996, s. 7) je povolání subjektivně chápáno jako specifická aktivita, jíž se zajišťuje živobytí a která zároveň může uspokojovat individuální potřebu seberealizace. Objektivně vymezuje povolání místo jednotlivce v komplexu činností, z kterých se skládá moderní ekonomika společnosti.

Pojem zaměstnání znamená okruh prací, které člověk vykonává za odměnu, mzdu nebo plat, tzn. že je zdrojem jeho obživy. Člověk může vykonávat zaměstnání v souladu se svým povoláním získaným odbornou přípravou, ale není to podmínkou.

Trh práce a jeho podstata

Trh práce bychom mohli definovat jako „pomyslný prostor, v němž zaměstnavatelé hledají pracovní sílu a pracující ji nabízejí ve snaze obstarat si prostředky k obživě. Vzájemný poměr obou složek působí na cenu práce a souvisí i s mírou nezaměstnanosti“ (Buriánek, 1996, s.. 92).

Mluvíme-li podle Festové (2007, s. 3) o trhu práce, musíme mít na paměti, že nejde o izolovaný trh, ale o oblast ekonomiky úzce propojenou s ostatními národními i světovými trhy. Trh práce je nedílnou součástí tržního hospodářství a je založen na ekonomickém principu nabídky a poptávky. Na straně nabídky stojí nositel práce, pracovník, uchazeč o zaměstnání, který nabízí svoji kvalifikaci (tj. své vzdělání, znalosti a dovednosti, svou dosavadní praxi). Na straně poptávky stojí zaměstnavatel, který hledá zaměstnance na určité pracovní místo. Uchazeč o zaměstnání přichází na trh práce a nabízí práci, kterou je schopen vykonávat, zaměstnavatel si mezi nabídkami vybírá. Ekonomickou terminologií lze tento princip vyjádřit následovně: „Nabídkou práce se rozumí nabídka ze strany pracovních sil , poptávkou po práci poptávka ze strany podniků po pracovních silách“ (Fialová a Jelen, 1993, s. 118).
Na trhu práce se utváří také cena práce - mzda.
Rovnovážný stav na trhu práce podle Chromé (1992, s. 61) nastává tehdy, jsou-li nabídka a poptávka po práci vyrovnány. Jestliže poptávka po práci ze strany podnikatelů roste, pracovníci snadno nacházejí uplatnění. Mzdy rostou. Jestliže poptávka po práci ze strany podnikatelů klesá, pracovníci nacházejí obtížně uplatnění. Vzniká reálná možnost nezaměstnanosti.

Nezaměstnanost

Nezaměstnanost představuje spolu s inflací největší problém tržního hospodářství. Nezaměstnanost značí jistou nerovnováhu ekonomiky a stupňuje napětí v sociální oblasti. Vedle ekonomicky počitatelných ztrát nezaměstnanost přináší negativní sociální důsledky v podobě „poklesu životní úrovně nezaměstnaného a jeho rodiny, stresů, zdravotních důsledků, alkoholizmu, rostoucí kriminality apod. Míra těchto nákladů je do značné míry závislá i na délce trvání nezaměstnanosti. Čím je nezaměstnanost delší, tím jsou důsledky závažnější. Zvláště nepříjemnou stránkou dlouhodobé nezaměstnanosti je ztráta kvalifikace a tím možnosti opětovně najít zaměstnání“ (Sojka a Pudlák, 1994, s. 136).
Jako negativní faktory, které znesnadňují psychické vyrovnání se s nezaměstnaností, jsou podle Fürstové (1997, s. 152) považovány:

Podstatně omezené peněžní prostředky.
Nenaměstnaný ztrácí životní perspektivu, která je zpravidla spojována s profesní drahou.
Nezaměstnaný ztrácí pevný denní a časový plán, který je silně poznamenán denní rutinní prací.
Nezaměstnanost vede k sociální izolaci a osamocení. Nezaměstnaný může jen obtížně nově vybudovat kontakty, současně zpravidla ztrácí sociální vztahy ke kolegům na pracovišti.
U nezaměstnaného se ztrácí pocit vlastní důležitosti ve společnosti, který velmi silně zprostředkovává práce.
Zvláště u mužů vzrůstá v nezaměstnanosti na základě tradičního chápání rolí – živitel rodiny – další zatížení ztrátou role.
K nezaměstnanému se přistupuje obvykle se sociální diskriminací. Vůči nezaměstnanému lze jen velmi těžce odbourávat předsudky a ty jen zvyšují jeho izolaci.
Život rodiny je vystaven napětí a je dokonce ohrožen, byl-li již před nezaměstnaností nestabilní. V době nezaměstnanosti jednoho z manželů vystupují zvláště zřetelně manželské neshody.

Ukazatele trhu práce

Nezaměstnanost může být dobrovolná a nedobrovolná. Dobrovolně nezaměstnaní o pracovní místo vědomě neusilují. Důvodem může být to, že jsou dostatečně ekonomicky zajištění nebo dávají dočasně přednost volnému času. Mohou to být i lidé, kteří již ztratili naději, že budou schopni zaměstnání nalézt.
Skutečným problémem se stává nedobrovolná nezaměstnanost. Jde o takový typ nezaměstnanosti, při němž nezaměstnaný aktivně usiluje o získání zaměstnání nebo se připravuje na návrat či vstup do práce.
Za nezaměstnané se považují osoby, které nepracují, ale aktivně se o práci ucházejí. Aby občané byli zahrnuti mezi nezaměstnané, musí se zaregistrovat na úřadu práce a podávat pravidelnou zprávu o svém úsilí při hledání zaměstnání.
Vývoj nezaměstnanosti se měří pomocí míry nezaměstnanosti, která představuje podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu (celkovému počtu pracovních sil), vyjádřená v procentech. Pro kariérové rozhodování je důležitý také poměr počtu nezaměstnaných uchazečů k počtu volných pracovních míst.

Úloha státu na trhu práce

Jedním z cílů makroekonomické politiky každého stát je redukce nezaměstnanosti, zejména nedobrovolné a napomáhat k dosažení a udržení plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti.
O zabezpečení práva občana na zaměstnání a dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovní síle usiluje státní politika zaměstnanosti, která je v kompetenci MPSV a úřadů práce.
Mezi opatření státu, která mají přispět ke snížení nezaměstnanosti, patří podle Klímy (1996, s. 109) zlepšení služeb spojených s trhem práce, hlavně poskytování dostatečných informací a přehledů o volných pracovních místech, vládní rekvalifikační programy a vytváření veřejných pracovních příležitostí.
Na trhu práce stát významně zasahuje tím, že vydává zákony, které upravují práva a povinnosti zaměstnavatelů a pracovníků (zákoník práce) a další právní normy regulující trh práce (např. zákon o minimální mzdě), vyplácí podpory v nezaměstnanosti a podílí se finančně na rekvalifikaci pracovníků, zřizuje a financuje úřady práce, které zprostředkovávají pracovní příležitosti, rekvalifikaci a poskytují bezplatné kariérové poradenství.

Informace o trhu práce

Situace na trhu práce je státem soustavně sledována a vyhodnocována. Základními oficiálními a pravidelnými výstupy o stavu trhu práce jsou statistiky trhu práce zpracovávané jednotlivými úřady práce a poté celostátně Správou služeb zaměstnanosti MPSV a statistiky Českého statistického úřadu..
Skutečně obsáhlé a podrobné výzkumy trhu práce, které se snaží zkoumat nejen jednotlivé ukazatele trhu práce, ale i jejich příčiny a souvislosti a které jsou zaměřeny především na uplatňování čerstvých absolventů škol, jsou řešeny ve spolupráci několika výzkumných ústavů: Ústavu pro informace ve vzdělávání, Národního ústavu odborného školství a Centra pro studium vysokého školství, přičemž jsou v hojné míře využívány i informace zpracovávané výše zmíněnou Správou služeb zaměstnanosti MPSV.
Informace o potřebách trhu práce lze získávat i z jiných zdrojů. Jsou to zejména informace o volných místech na trhu práce a o potřebách zaměstnavatelů.

Atributy povolání

Strádal (2006b) definuje atributy povolání jako charakteristické znaky povolání, podle nichž je možné orientovat se ve světě práce.
Těchto atributů je celá řada a lze je rozdělit do tří základních oblastí: atributy charakterizující obsah práce (pracovní činnosti, prostředky, objekty a prostředí), atributy charakterizující požadavky na pracovníka (požadavky na vzdělání, požadavky osobnostní a zdravotní) a atributy charakterizující další související aspekty (např. možnosti a podmínky uplatnění, mzda, možnosti kariérního a odborného růstu, společenská prestiž aj.).

Jak Strádal (2006b) zdůrazňuje, při volbě povolání i při jakékoliv orientaci v profesních katalozích, v seznamech a popisech povolání, i v nabídce zaměstnání, je užitečné získat informace o těchto atributech. Často jsou skryty v popisech povolání či pracovních míst, někdy jsou více konkrétní, jindy méně, v některých informačních zdrojích jich lze nalézt hodně, v jiných téměř žádné.

Při posuzování práce je třeba vzít v úvahu následující otázky:

Jak vypadá charakter práce, jaké činnosti jsou při práci vykonávány?
S čím je práce vykonávána, jaké pracovní prostředky a nástroje jsou používány?
Co je opracováváno, o co je pečováno, tj. jaké jsou objekty práce?
Kde je práce vykonávána, v jakém pracovním prostředí?
Jaké je požadované vzdělání, osobnostní a zdravotní předpoklady?
Jaké jsou možnosti uplatnění na trhu práce?

Členění práce na základě charakteristických znaků podrobně zpracoval Strádal (2001). V následujícím textu přinášíme výchozí informace.
Druh pracovní činnosti odpovídá na otázku, jak vypadá základní charakter práce. Ten je jedním z nejdůležitějších atributů povolání a měl by být v souladu s vlastnostmi a schopnostmi člověka. Různí lidé se hodí pro různé druhy profesí. Každý člověk by se měl snažit poznat, který druh pracovní činnosti je pro něj ten nejvhodnější a z toho při výběru povolání vycházet.
Druh pracovních prostředků vypovídá o tom, s čím je práce vykonávána, pomocí čeho se provádí, tj. co člověk při své práci používá a musí umět dokonale ovládat. Nezbytnost používat při práci určité druhy pracovních prostředků klade nároky na fyzickou zdatnost, zdravotní stav a různé schopnosti a dovednosti člověka.
Druh pracovních objektů, předmětů a cílů práce dává výpověď o tom, co se v práci produkuje, opravuje, zpracovává, co se navrhuje, projektuje, konstruuje, co se ošetřuje. Objekt, předmět, cíl práce je to, o co člověk v práci usiluje, k čemu směřuje, co je výsledkem jeho práce. Musí o tom mít potřebné znalosti. Proto by to mělo být něco, o co má zájem, co poutá jeho pozornost.
Druh pracovního prostředí podává zprávu o tom, kde a za jakých podmínek je práce prováděna. Pracovní prostředí ovlivňuje globální spokojenost člověka v konkrétním zaměstnání. Příznivé pracovní klima působí stimulačně, negativní jevy např. ve formě zvýšené hlučnosti, prašnosti, extrémních tepelných podmínek atd. naopak inhibičně. Nepříznivé pracovní prostředí může u pracovníka zanechat i trvalé nežádoucí zdravotní následky. Někteří lidé jsou omezeni při výběru práce svým zdravotním stavem, který jim neumožňuje pracovat ve všech pracovních prostředích (např. v prašném prostředí, prostředí hlučném, kde dochází ke styku s potravinami apod.).
Způsobů členění práce s využitím charakteristických znaků existuje více, např. na základě toho, k jakému objektu pracovní činnosti směřují (k věcem, lidem, dále k přírodě, zvířatům a rostlinám, k informacím).
Při vlastním hodnocení práce je nezbytné analyzovat i další atributy, které již nevypovídají o vlastním charakteru práce, ale souvisejí s výkonem povolání a jsou rovněž důležité. Jsou to např. poptávka po příslušném povolání na trhu práce, výše mzdy, pracovní doba, délka dovolené, složení pracovního kolektivu, možnosti kariérního postupu a profesního růstu, eventuálně získání významných kontaktů, společenská prestiž, možnost cestování a další poskytované výhody (např. služební automobil, mobilní telefon, výpočetní technika, příspěvek na stravu, ošacení apod.).
Důležité je dále vymezení vzdělání, osobnostních a zdravotních předpokladů požadovaných pro výkon daného povolání.

Podrobné informace o povoláních a atributech lze nalézt v kartotéce typových pozic (KTP), charakteristikách povolání (CHAP), letácích povolání (LP), charakteristikách zájmových oblastí volby povolání (CHZOVP) a v Průvodci světem povolání (PSP). Srovnání informačních zdrojů je patrné z následující tabulky č. 4.2.

Tabulka 4.2 : Údaje o povoláních obsažené v informačních pramenech

Klasifikace zaměstnání

Povolání bývají pro statistické účely členěna do různých klasifikací. Celosvětově nejrozšířenější je Mezinárodní klasifikace povoláni ISCO-88 (International Standard Classification of Occupations), kterou vypracovala Mezinárodní organizace práce (ILO).
V ČR je používána klasifikace zaměstnání KZAM, která byla vypracována na podkladě klasifikace ISCO-88. Tato klasifikace seskupuje dohromady zaměstnání v hlavních třídách podle podobnosti charakteru pracovní činnosti, úrovně vzdělání a na základě profesního zaměření. Tyto třídy se dále dělí do podskupin, ty do dalších podskupin atd. až k jednotlivým povoláním.

Hlavní třídy klasifikace zaměstnání KZAM jsou:

Zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci, kteří formulují a uskutečňují vládní politiku, tvoří a upravují právní normy, řídí státní úřady, řídí a koordinují činnost podniků.
Vědečtí a odborní duševní pracovníci, tj. pracovníci, kteří se zabývají praktickým využíváním vědeckých nebo uměleckých koncepcí a teorií. Provádějí analýzu, výzkum a vývoj, aplikování znalostí vědy, provádějí výuku, poskytují různé obchodní, právní a sociální služby. Tato zaměstnání vyžadují vysokoškolské vzdělání.
Techničtí, zdravotničtí, pedagogičtí pracovníci a pracovníci v příbuzných oborech, kteří provádějí technické úkoly spojené s výzkumem a využitím vědeckých uměleckých poznatků, pedagogickou činnost.
Nižší administrativní pracovníci (úředníci), kteří zaznamenávají, organizují, ukládají, zpracovávají a vyhledávají informace, pracují s výpočetní technikou, organizují práci vedoucím pracovníkům. Zaměstnání vyžaduje úplné střední vzdělání, případně střední vzdělání.
Provozní pracovníci ve službách a v obchodě, kteří poskytují osobní a ochranné služby související s cestováním, vedením domácností, stravováním, osobní péčí a ochranou proti požárům. Zaměstnání vyžaduje úplné střední, případně střední vzdělání.
Kvalifikovaní dělníci v zemědělství, lesnictví a v příbuzných oborech, provádějící zemědělské odborné práce, lesnické práce a prodej výsledků této práce.
Řemeslníci a kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé, opraváři, kteří provádějí řemeslné odborné práce, obsluhu strojů a zařízení. Zaměstnání vyžaduje střední, případně úplné střední vzdělání nebo jen vyučení v oboru.
Obsluha strojů a zařízení představuje zaměstnání, při kterých se provádí obsluha technických zařízení různého druhu. Zaměstnání vyžaduje dovednosti na úrovni středního, případně úplného středního vzdělání nebo vyučení v oboru.
Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci provádějí jednoduché a rutinní úkoly vyžadující ruční nástroje a fyzickou práci. Většina zaměstnání vyžaduje dovednosti na úrovni základního vzdělání.
Příslušníci armády.

Doporučená literatura ke studiu

BROŽOVÁ, D. Kapitoly z ekonomie trhů práce. Praha : Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1120-7.
BROŽOVÁ, D. Společenské souvislosti trhu práce. Praha : Sociologické nakladatelství, 2003. ISBN 80-86429-16-4.
KOFROŇOVÁ, O., et al. Problémy trhu práce a politiky zaměstnanosti: Souhrnná zpráva z výzkumné studie provedené v rámci programu „Moderní společnost [online]. Masarykova univerzita, VÚPSV a NVR, 2003.
NĚMEC, O. Lidské zdroje na trhu práce. Praha : Oeconomica, 2002. ISBN 80-245-0350-6.
STRÁDAL, J. Praktické činnosti pro 6. - 9. ročník základních škol : Člověk a svět práce. Praha : Fortuna, 2001. ISBN 80-7168-778-2.